V rozlehlém vnitrobloku na pražské Letné se nachází nenápadný dům s výrazným nápisem Československé Aerolinie. Letenky si zde nekoupíte, ale nachází se tu Studio Plavečky, ve kterém Daniel Plavecký udržuje a rozvíjí řemeslo písmomalířství.
Dana jsme navštívili v jeho studiu, kde nám popsal, jak se k řemeslu dostal nebo jak si své studio zařizoval. Navíc jsme ho požádali, aby využil svých dovedností a upravil pro Tokyo Tools dva Toyo Steel Tool boxy.
Dane, kdy jsi začal s písmomalířstvím a kde se nyní nacházíme?
K písmomalířství jsem se dostal postupně od práce za barem a v kavárnách, kde jsem kreslil nabídkové cedule a snažil jsem se je dělat nějak zajímavěji, inspirován mým celoživotním zájmem o design, typografii, architekturu a všechno, ale žádnou výtvarnou školu jsem nikdy nestudoval. Maturitu mám z knihkupectví a na FFUK jsem dělal portugalistiku.
Od kříd a tabulí jsem se postupně dostal k tomu původnímu řemeslu, písmomalířství. A přibližně od roku 2016 mám malé studio za kinem Oko, kde jsme i teď.
Na začátku pro mě byla zásadní cesta do Kodaně za Jakobem Engbergem z Copenhagen Signs, kde mi spousta věcí „klikla“, a taky international sraz Letterheads v Portu v roce 2019, kde jsem se osobně seznámil s velkou částí světové signpaintingové scény. Bylo mi jasný, že tohle je moje komunita a že to řemeslo žije, ale je potřeba s ním pracovat, mluvit o tom, proč na cedulích a vývěsních štítech záleží, že jde o veřejný prostor, ve kterém žijeme všichni a je třeba se tomu věnovat. Písmomalířství je důležitá a úžasně kreativní práce.
Popiš mi co všechno zahrnuje proces tvojí práce na zakázce. Jaká část je časově nejnáročnější?
Napřed mě zajímá, jak klient nad označením svojí prodejny, baru, kavárny, přemýšlí, jak moc je „osvícený“. Nejlepší je, a to je většinou, že za mnou někdo přijde na základě mojí předešlé práce, kterou viděl na sítích nebo že mě mu někdo doporučil. Takový zákazník je otevřen rozličným nápadům a přístupům. Pak vznikají ta nejzajímavější díla.
Od společného brainstormingu přejdu do skicáku, kde řeším písmo, layout, co mě napadne, konzultujeme to se zákazníkem dál, až se shodneme na finálním designu. Na rýsovacím prkně potom vytvořím předlohu 1:1 v potřebné velikosti, pomocí které se design přenáší na zeď nebo desku.
Následné malování může zabrat několik dní, podle složitosti designu a čekání na zaschnutí jednotlivých vrstev. Časově je to tedy asi 50% příprava a 50 % samotné malování.
Vím, že pořádáš i vlastní workshopy písmomalířství. Pro koho jsou a co na nich učíš?
Workshopy jsou určené široké veřejnosti, cílem je, aby lidi nakoukli do řemesla, o kterém se nic moc neví, a aby se o písmomalířství více mluvilo. Učím takové základy, pár jednotahových písem, od kterých se pak dá odpíchnout k složitějším designům a kompozicím.
Od koho nebo kde se učíš ty?
Hodně jsem se naučil u Jakoba Engberga v Kodani a dál se učím sám, moc písmomalířů u nás není a na žádné škole se to už neučí, nebo o tom nevím. Bylo by fajn písmomalířství na nějakou umělecko-průmyslovou školu vrátit.
Když se rozhlédnu po tvém studiu, vidím spoustu nástrojů, police, rýsovací prkno a další věci. Jak sis studio zařizoval?
Studio jsme postavili s mým tátou, snažili jsme se malý prostor využít, tak jsou police až ke stropu. Rýsovací prkno jsem si odvezl od inženýra, kterému sloužilo už řadu let jen jako věšák na šaty, neboť rýsování už dávno probíhá na počítačích. Pro mne je to naopak zásadní a nejoblíbenější nástroj. Ta spousta věcí tvoří funkční pracovní nepořádek, kde všechno má své místo a přesně vím kde co najdu. Ale vím to jen já.
Jaký je tvůj nejdůležitější nebo nejoblíbenější nástroj, který během práce používáš?
Rýsovací prkno :)
Nejde ignorovat kazety a kazeťák, který ve studio máš. Řekni mi víc o této zálibě.
Kazety a minidisky běžně používám v každodenním provozu, vyrostl jsem na nich a baví mě ta fyzickost a technologie, nikdy jsem je nepřestal používat a teď navíc mám skoro neomezený přísun dalších nosičů. Většina lidí se kazet zbavuje a u mne končí i lecjaké poklady a vzácnější kousky.
Na kazety si každopádně nahrávám i nejnovější věci z SoundCloudu a vznikají originální mixtapy, takový soundtrack mýho života.
Co je písmomalířství
Písmomalířství je řemeslo, jehož výsledkem je ručně přenesený nápis na fasádu, sklo nebo kámen. K tomu písmomalíř využívá primárně štětců a barev. Od typografie se liší tím, že ta se zabývá pouze písmem samotným, zatímco písmomalíři toto písmo přenášejí do reálného světa pomocí malby.
V Čechách zažívalo písmomalířství svůj boom v období první republiky, stejně jako podnikání. Právě obchodníci využívali služeb písmomalířů k tomu, aby nechali označit své obchody a provozovny. Po postupném úpadku přichází v dnešní době, díky lidem jako je Daniel, období menší renesance tohoto řemesla.
Jak začít jako písmomalíř
V České republice aktuálně neexistuje škola s oborem písmomalíř. Lidé, kteří to v dnešní době dělají jsou tak většinou samouci, podobně, jako je to u Daniela. Dobrý výchozím bodem může být kurz zaměřující se na typografii nebo krasopísmo. Pro vyzkoušení písmomalířství doporučujeme workshop od Daniela Plaveckého. K inspiraci můžete podobně jako on sledovat na sociálních sítích kodaňského písmomalíře Jakoba Enberga, Eddy Artist / UK, Mike Meyer / US, Dave Smith / UK, Jakob Engberg / DK, Sinks / China, Paul Banks / UK, New Bohemia Signs / US, Bety Vachelová / CZ, Skiltmaler Gundersen / Norway, Gaston the Painter / Australia, Paris Signpainter / France, Fehler und Sohn / CZ, Mango Signs / UK, Veronika Skilte / DK, 6 Lettres Paris / FR, Vincent Audoin Lettreur & Gold / FR, Enseignes Nice / FR, Joby Carter / UK
Ets Gesret / FR , Hand Painted by Ray Los Angeles / US, Metro Gustavo / FR, Signvision Melbourne / Australia, Kompagnon Letters / DE, Bold, Statements / NL, Miles Signs / BE, Momo Signs / UK.
Studio Plavečky písmomalířství Praha
PHOTO: Žofie Milatová
