Když člověk vejde do jejího ateliéru v pražském Mánesu, neubrání se úsměvu. Každá z vystavených autorských figurek, které Tereza s láskou tvoří, je plná barev a téměř dětské rozpustilosti. Díky svému osobitému stylu jsou na české umělecké a designérské scéně nepřehlédnutelné.
Inspirace přichází nejčastěji od oblíbených českých i zahraničních umělců. Ať už se jedná o malíře, sochaře nebo architekty, Terezu baví s humorem sledovat ikonický styl významných osobností a nechat jej ve svých dřevěných figurkách promlouvat neotřelým a hravým způsobem.
Jak vypadá tvůj typický pracovní den?
Je to trochu směšné, ale ráno si vždycky potřebuju nakreslit to, co mě přes noc napadlo nebo se mi zdálo. Jsou to spíš volné kresbičky v různých bločcích, ke kterým se často vracím a jsou hrozně zajímavé. Pak se vydávám do Letky na snídani a jedu do ateliéru. Když mám hotové podklady, tak začínám malovat. V podstatě vždycky pracuju na nějaké sérii, ale když se objeví zakázka, to je pak zase jiné. Zabere to třeba 2-3 pracovní dny, vstupuje mi do práce někdo další, připravuju skicy pro klienta, celý den pak trávím tvorbou šablon, dřeva a komunikací se soustružníkem.
Odkud se berou tvoje nápady, když si je zrovna nevysníš?
Zaručeně mě dokážou nakopnout knihy, mám pár oblíbených monografií. Strávit pár chvil s kafíčkem nad knihama, to člověka tak vizuálně oblaží, že chce dál pokračovat a tvořit i při kreativní krizi. Vrátí se ti přesvědčení, že co děláš, není úplně marné. Často mám kreativní propady, když jsem dlouho v ateliéru sama. Naopak se mi líbí, když někdo tvoří uměleckou dvojici, ve které se dva inspirují navzájem. Vždycky mě baví, když za mnou někdo takhle přijde a povídáme si.
Při pohledu na tvé výtvory mě napadá, jestli se dívám na dětské hračky, interiérový design nebo umění?
Skvělou definici napsala paní Koenigsmarková, bývalá ředitelka UMPRUM: Autorská tvorba není prvoplánově myšlena jako hračka, ale může se jí stát. Trošku tu větu nabourám, protože nakonec stejně dělám hračky, ne nutně pro děti, ale i pro nás dospělé. Mám i zákaznici, které je přes osmdesát. Nemám jasně vyhrazenou skupinu zákazníků, je to spíš mix. Nechci konkurovat masovým hračkářstvím, které zaplaví trh, ale mít alternativu je vždycky příjemné. Jsem ráda, že si to samo našlo svoje lidi, kteří mi dodávají odvahu v tom pokračovat.
Jaký byl prvotní impuls, který tě popostrčil k vlastní autorské tvorbě?
V roce 2019 jsem vůbec nedoufala v takovou podporu, jaké se mi dostalo. Tehdy už bylo trošku trapné o tom v jednom kuse jenom mluvit. Rodina i kamarádi mi říkali, že si mé nápady nedokážou představit, takže bych je měla už konečně vyrobit. Definice byla trošku náročná, a realizace ještě těžší. Člověk si řekne, že udělat z 2D kresbiček 3D produkt je lusknutím prstu, ale pár let to zabralo. Dost mi pomohlo přijetí v designovém prostředí. Tititi dostalo cenu Designbloku za Nejlepší bytový doplněk a bylo mezi finalisty Objevu roku v soutěži Czech Grand Design. Takové úspěchy daly tehdy mojí tvorbě váhu a pomohly mi vyšlapat si cestičku.
V letošní sérii 2023 Idoly jsou motivy Toyen, Františka Kupky nebo třeba Jana Kaplického. Jak si vybíráš osobnosti ke ztvárnění?
Čerpám hodně z lidí, kteří mě ovlivnili. Jde u mě často vidět česká moderna, ale doplňuju tvorbu i o zahraniční malíře, například Paula Klee. Je to pocta jednotlivým umělcům. Navíc je fakt zajímavé zkoumat jejich tvorbu i je samotné. První se musím zamyslet nad ikonou sošky, jaký ji udělám tvar. V druhé fázi se věnuju malbě. Je to vlastně krásné spojení sochařství a malby dohromady. Každý rok má nějakou svou stěžejní sérii, ta má přibližně 20-25 figurek, k ní pak vznikají další solitéři. Letos se série nazývá právě Idoly.
Máš zkušenosti z práce v reklamce, tak se chci zeptat, co myslíš, že je pro začínající umělce důležité při tvorbě své značky?
Každodenní práce od rána do večera. Prostě si to člověk musí odsedět a odpracovat. A to říkám já, jako hrozně líný člověk. Nakonec si ale říkám, jaké mám štěstí. Když maluju a tvořím, tak to vůbec nevnímám jako práci. Občas musím jít aspoň odnést nějaké krabice, abych si připadala, že fakt pracuju. Do začátku bych doporučila sledovat Evu Slunečkovou, má skvělé přednášky a dost taky radí umělcům, jak například komunikovat s novináři nebo jak zpracovat portfolio. Můžete si s ní domluvit i schůzku a nechat si poradit osobně.
Kde si lidi můžou tvé figurky prohlédnout?
Když lidi rozkliknou můj web, najdou můj mail nebo telefonní číslo, můžou si tak domluvit schůzku přímo v mém ateliéru v Mánesu a zajít se za mnou podívat osobně. Dále jsem každý rok na Designbloku a taky spolupracuju s Czechdesignem, který má prodejnu v Myslíkově.
TEXT: Katka Šugárková