Před třemi lety si keramiku spíš ze zvědavosti vyzkoušela, netrvalo ale dlouho, než si její výrobky oblíbili kamarádi a další lidi z okolí. Díky síle Instagramu nakonec začala své výrobky z malé dílničky v Jablonci rozesílat do celé Republiky. Marie nám vyprávěla, kolik práce za jedním takovým keramickým hrníčkem stojí.
V rozhovoru jsme se ptali, čím vším si musí člověk ve svých keramických začátcích projít. Nejdůležitější je vždy samozřejmě začít. Málokoho ale napadne, kolik času a energie se schovává například i za hledáním toho správného materiálu a glazury.
Jak dlouho trvalo než jsi vyrobila produkt, se kterým jsi byla spokojená, a dokázala jsi vyprodukovat několik stejných hrníčků v řadě?
Myslím, že přibližně po půl roce jsem dělala aspoň set dvou hrníčků, které si byly podobné. Po roce jsem pak dělala první větší sérii. Úplně komfortně jsem se v tom, co dělám, cítila až třeba po dvou letech.
Bez čeho se keramička v začátcích neobejde?
V první řadě to chce vyřešit prostor. Věřím, že spousta lidí začíná doma, ale rychle zjistí, že potřebuje svou dílnu nebo nějaký koutek pro tvoření. Další věc bude hrnčířský kruh, pokud člověk nechce dělat jen modelovanou keramiku, která je ale taky velmi hezká. Bez něj se dál zkrátka nehne. Bez pece se člověk naopak překvapivě obejde, dají se najít místa, kde vám výrobky za poplatek vypálí. Já jsem měla velké štěstí, chodila jsem totiž tvořit do místní základní školy, kde jsem si v začátcích mohla vyzkoušet, jestli mě keramika bude bavit a až potom jsem si pořídila vlastní kruh a pec. Je to poměrně velká investice.
Z jakých materiálů jsi už tvořila a jaký je tvůj nejoblíbenější?
Já dělám primárně z kameniny, ona má totiž takovou dobrou vlastnost. Má určitý bod výpalu, ve kterém sline, a není třeba si dávat až tak velký pozor na teplotu mezi patrama v peci. Existují totiž hlíny, které se vypalují v určité teplotě, ale mezi patry v peci může být rozdíl až 20 stupňů. To si pak musíte dávat velký pozor, abyste se trefili. Mimo kameninu jsem začala tvořit i z porcelánu, ten je bělejší, takže na něm glazury více vyniknou. Akorát se s ním teda hůř točí, připadá mi jako žvýkačka. Oproti kamenině je ale porcelán honosnější a říká se, že i kvalitnější. Je sice pevnější, ale za to o dost křehčí. Taky ale vždycky záleží na tom, jaký materiál si pořídíte. Já jsem už vyzkoušela snad tři druhy porcelánu a s každým se točilo jinak. Chce to vyzkoušet, co vám sedne nebo jak reaguje s vašimi glazurami.
Takže je třeba si dávat pozor i při výběru glazur? Je složité najít tu správnou?
Rozhodně. Glazur jsem vyzkoušela už desítky, spíše stovky. První problém je, že většina vypadá jinak než na obrázku, podle kterého nakupujete. Další faktor je hlína, se kterou pracuju, a jak si glazura sedne právě s ní. Na některých hodně krakluje nebo stéká, což může a nemusí být žádoucí. Trvá fakt dlouho, než si člověk najde oblíbenou značku hlíny a k ní ještě “kamarádku” glazuru. Přijde mi, že třeba glazury ze zahraničí málokdy pasují na české hlíny, svou roli hrají různé chemické reakce. Je to dlouhý proces hledání, ale určitě se vyplatí.
Jak dlouho trvá vyrobit jeden hrníček od položení hlíny na kruh až po vytažení glazurovaného výrobku z pece?
Kdybych dělala jeden hrníček, tak je hotový přibližně za 10 dní. Vytočení, obtočení i glazování je v podstatě celkem rychlé. Nejdelší je na celém procesu schnutí, obzvlášť teď v zimě. Následné vypalování pak trvá celý den, v peci se to vypálí za 6-8 hodin, ale dalších 16hodin zabere chladnutí. Všechno se pálí dvakrát, to je hned další den a pomalu se čas nasčítá. Když dělám větší várky, tak třeba měsíc v kuse jenom točím a pak se všechno snažím vypálit během dvou týdnů.
Máš nějaký vysněný projekt, který bys ráda někdy v budoucnu realizovala?
Chtěla bych mít velkou dílnu, která bude úplně od začátku podle mých představ a celou si ji zařídím podle sebe. Strašně by se mi líbilo mít v ní prostor pro kurzy tak, aby měl každý účastník svůj vlastní kruh a učili jsme se točit všichni současně. Kromě tvoření větších sérií výrobků by se mi taky líbilo naplánovat nějakou výstavu. Mohly by to být klidně jen fotky keramických váz zasazených do určitého prostředí, nemusely by být nutně funkční, ale mít jenom estetickou hodnotu. Mimo to často přemýšlím o nějakém propojení se sklem, když už jsem ho 4 roky studovala. Ten materiál mě hodně baví a kdyby se mi podařilo ho jednou propojit s mojí tvorbou, tak by to bylo krásné
WEB Keramikuju
TEXT A FOTKY: Katka Šugárková
