Používáme soubory cookies Pro zajištění správného fungování webu, personalizaci obsahu a zlepšování našich služeb používáme soubory cookies. Některé jsou nezbytné pro fungování webu, jiné využíváme pro analytické a marketingové účely. Kliknutím na „Přijmout všechny" souhlasíte s jejich používáním. Své preference můžete kdykoli změnit.
Kolem některých domů chodíte tak často, že je časem přestanete vnímat. Rangherka je jeden z nich. Stojí nad Vršovickým náměstím, pár minut od našeho showroomu, a její věž je vidět z míst, kterými procházíme skoro každý den. Až když jsme se začali víc zajímat o historii Vršovic, zjistili jsme, co tu vlastně stálo před námi. Že dnešní zámeček nebyl zámečkem. Že kolem něj rostly stovky moruší. A že se tu vyrábělo hedvábí.
Obsah článku
Rangherka a hedvábí / Moruše, bourci a výroba hedvábí Proměny v čase / Jak se měnila podoba i využití budovy Rangherka dnes / Jedna z dominant Vršovic
.
.
.
.
.
Rangherka a hedvábí
Příběh Rangherky začíná dávno předtím, než Vršovice získaly dnešní podobu. V roce 1842 koupil zdejší viniční usedlost Jindřich Rangheri a proměnil ji v manufakturu na zpracování hedvábí. Kolem budovy nechal vysázet rozsáhlý morušový sad. Morušové listy sloužily jako potrava pro housenky bource morušového a byly základem celého zdejšího hedvábnického provozu. Samotná budova se dochovala dodnes a právě po rodině Rangheri získala své jméno – Rangherka.
Diderot & d’Alembert, Encyclopédie des sciences, des arts et des métiers, Paris, 1765
Příběhy z kronik pražského předměstí / Karel Výrut
Příběhy z kronik pražského předměstí / Karel Výrut
Proměny v čase
Hedvábí ale nebylo jedinou kapitolou tohoto domu. Po smrti Jindřicha Rangheriho přešel areál do majetku vršovické obce. Morušový sad postupně zmizel a nahradil ho veřejný park – dnešní Heroldovy sady. Měnilo se i využití samotné budovy. Ruch manufaktury vystřídala léčebna, později opatrovna a farní úřad. Dům byl několikrát přestavěn a s každou další změnou se trochu vzdálil své původní podobě.
Pohled na Rangherku před rokem 1900. Paměti obce Vršovické u Prahy / Bedřich Šplíchal.
Orientační plán města Vršovic (rok 1902). Paměti obce Vršovické u Prahy / Bedřich Šplíchal.
Pohled z Rangherky k Vinohradské vodárně. Paměti obce Vršovické u Prahy / Bedřich Šplíchal.
Rangherka dnes
Dnes Rangherku známe především jako Vršovický zámeček. Zámkem přitom nikdy nebyla a šlechta v ní nesídlila. Označení vzniklo až podle jejího vzhledu. Budova dnes slouží jako domov pro seniory a sídlí v ní také obřadní síň Prahy 10. Pod ní vede Moskevská, naproti stojí kostel svatého Mikuláše, jedna z nejstarších stavebních památek Vršovic, a o kus dál se zvedá věž Husova sboru z roku 1930. Tam, kde kdysi rostly moruše, je dnes park. Možná právě proto nás její příběh baví. Ne kvůli jedné mimořádné události, ale kvůli všemu, co se kolem jednoho domu dokázalo změnit. Některá místa zmizí. Jiná dostanou nový účel. A někdy zůstane stát dům, kolem kterého se promění téměř všechno ostatní.